pátek 19. srpna 2011

Zamávala velké louži


Určitě to znáte. Zazvoní domovní zvonek v nejméně vhodnou dobu. Návštěva. Než dojdete ke dveřím, hlava vám promítne stovku možných obličejů známých lidí. Otevřete dveře a tam je obličej stoprvní. Tak se často stane, že návštěva, která je nečekaná se protáhne do pozdních nočních hodin a nasmějete se jako už dlouho ne. Jednoduše rozumíte tomu, co vám stoprvní, vám blízký člověk, který se po několika letech vrátil do Čech, vypráví:

„Já si prostě sednu na to starý rozvrzaný kolo z kůlny a jedu k řece. Cestou nasávám tu vůni žita a zaprášené cesty. Na kraji řeky si sednu a pláču. Když to někomu vyprávím, říkají mi – co jsi se vrátila jsi taková přecitlivělá. Možná jsem a možná nejsem. Vidím ten rozdíl. Tu divokou zemi tam za velkou louží, kde si vyndáš svačinu a za zády ti stojí medvěd. Naše ulice měla sedmnáct kilometrů. Všechno je tam moc daleko. Tam nejezdí na výlety. Všichni sedí po práci doma. Je to ani nenapadne někam jet, všechno maj v televizi, tak proč by někam jezdili.
Víš tady vidím tu krásnou českou krajinu. Všechny ty stromy, kopce, pole, lesy a lidi, to je můj domov. Ten domeček po předcích, kde teď bydlím. Ten kredenc a hrnky, dřevěná truhla, na které sedával můj děda. „To vyhodíš ne? Dáš si sem novou moderní linku. Ty nemáš myčku na nádobí?“  Vůbec mi nevadí, že ji nemám. Já ji nepotřebuji. Ruce mi neupadnou, když myju nádobí v dřezu. Sednu si do staré smaltované vany a koukám z vody ven, zrovna tak jako koukala moje maminka. Všude okolo mne je to takové jaké to je. Chladno, opadané dlaždičky, ale to mi nevadí. Zabalím se do svého velkého bílého ručníku, který ještě voní kanadským pracím práškem, zapálím si cigárko a jsem šťastná, protože jsem doma.

Ráda si sednu na náměstí v cukrárně na kafe a povídám si s „cizimí“ lidmi a všem hrozně rozumím. Užívám si ten den od rána až do večera. No, teď teda už začnu chodit do práce, ale vidím jak lidi kolem mne berou vše jako samozřejmost a neumí se pozastavit nad maličkostmi. Schválně, jdi po ulici a počítej kolik lidí se na tebe cestou usměje.“

2 komentáře: